Blog, Strana 2

Než vstoupíte do hlubin Běsoháje, postůjte chvíli na prahu dějin. Skutečná historie čarodějnic totiž voní spáleným dřevem a strachem, nikoliv bylinkami a magií, jak je známe dnes. Až do konce středověku byla lidová magie, bylinkářství a věštění běžnou součástí života venkova. Lidé vnímali síly přírody a uměli s nimi pracovat. Vše se však změnilo, když se Evropou zasaženou epidemiemi a válkami začala šířit dogmata a paranoidní potřeba najít viníka za každé neštěstí. Rok 1487 přinesl světu knihu Malleus Maleficarum, neboli Kladivo na čarodějnice. Nebyl to mýtus, ale byrokratický manuál inkviz...

Zapomeň na mořskou pannu s rybím ocasem. Rusalky patří především do východoslovanského folkloru a lidové představy o nich se podle oblasti lišily. Etnografické záznamy je popisují zpravidla v lidské podobě, často jako mladé ženy či dívky s dlouhými rozpuštěnými vlasy. Rybí ocas, známý z pozdějších vyobrazení, pro tradiční lidové představy charakteristický nebyl. Rusalky nebyly spojovány pouze s vodou. Podle místních tradic se mohly objevovat také v lesích, na loukách, v polích nebo ve větvích stromů. V části východoslovanského folkloru byly chápány jako neklidné duše dívek a žen, které zemř...

Existuje tajemný les, který na mapách nenajdeš. Staré mapy ho sice kdysi zakreslovaly, ale inkoust na nich časem vybledl — jako by se to místo samo bránilo být objeveno někým nepovolaným. Tím místem je Běsoháj. Není to jen kus krajiny se stromy. Je to prostor, kde se mlha drží při zemi jako živá bytost… a kde stíny pod větvemi dubů mají vlastní paměť. A právě tam, v šeru, které nikdy úplně neustoupí, stojí dům.   Dům, který srůstá s lesem Uprostřed lesa, tam, kde se větve prastarých dubů splétají do neproniknutelné klenby, stojí osamělý dům. Není postavený z cihel. Je srostlý s ...

Bažiny a močály měly ve východoslovanských lidových představách pověst nebezpečných a „nečistých“ míst. Ještě středověké prameny dokládají, že byly spojovány s nadpřirozenými silami – Novgorodská kormčaja ze 13. století například zmiňuje obětování „běsům, bažinám a studnám“. Nejde však o přímý doklad existence postavy jménem Bolotnik, pouze o starší představu močálu jako místa spojeného s nadpřirozenem. Samotný bolotnik, болотник či болотяник je v pozdějších etnografických záznamech popisován jako duch nebo „hospodář“ močálu. V některých oblastech byl chápán jako samostatná bytost, jinde sp...

Zapomeň na dobrosrdečného zeleného mužíčka sedícího na vrbě. Vodník patřil v českých lidových pověstech mezi nebezpečné vodní démony a vyprávění o něm byla rozšířená napříč českými zeměmi. Jeho domovem byly řeky, rybníky, hluboké tůně a místa v okolí mlýnů. Voda byla jeho prostředím a právě v ní měl být podle pověstí nejsilnější. Lidé mu připisovali škodolibost a mstivost, přesto nemusel být nepřátelský ke každému. V některých vyprávěních udržoval dobré vztahy například s mlynáři nebo lidmi žijícími v těsné blízkosti vody. Ani jeho vzhled nebyl vždy stejný. V českých tradicích se často obj...

Znáte ten pocit, když se v noci zvedne prudký vítr a vy v jeho kvílení slyšíte víc než jen pohyb vzduchu? Naši předci v takových chvílích raději zavírali okenice a neodvažovali se pohlédnout k nebi. Věřili totiž, že nad jejich hlavami právě projíždí Divoký hon. Jezdci v mlze Divoký hon (nebo také Štvanice) je jednou z nejstarších a nejrozšířenějších evropských legend. Od Skandinávie přes Německo až po naše země se tradují příběhy o skupině přízračných lovců, kteří se za bouřlivých nocí řítí krajinou. V čele tohoto běsnění často stával sám bůh Odin na svém osminohém koni, jindy to byl prokle...

Představa člověka, který na sebe dokáže vzít podobu vlka, je v Evropě doložena po staletí. Neexistoval však jeden jediný „původní vlkodlak“. Podoba těchto pověstí se měnila podle země, období i místních představ o magii, smrti a nebezpečných silách. Také vlkodlak patří do českého lidového folkloru, i když se zde jeho příběhy nevyskytovaly tak často jako například v Polsku nebo na Slovensku. Samotné slovo vlkodlak se přitom v češtině výrazněji rozšířilo až v době národního obrození, kdy bylo převzato z jihoslovanského prostředí. Starší lidové představy o člověku měnícím se ve vlka však na naše...