Děkujeme paní Michaele P., která nám tento příběh poslala.
Vypráví se, že na hradě Výrov žila paní Gertruda. Byla prudká, tvrdá a lidé z Hradiště nad Metují se jí báli. Se svou čeledí často projížděla krajem, ničila pole a každému, kdo se ozval, dokázala zle zatopit.
Jednoho dne dojela k řece Metuji. Pod skálou tam voda tvořila hluboký vír a přes řeku vedla jen úzká lávka. Gertruda chtěla, aby po ní kůň přešel. Zvíře se bálo, vzpíralo se a nechtělo dál, ale ona ho přinutila.
Kůň udělal pár kroků, pak se lekl, vzepjal a ztratil rovnováhu. I s Gertrudou spadl do víru. Voda je stáhla pod hladinu a už se nevrátili.
Od té doby se tomu místu říká Gertrudin vír.
Informace k pověsti
Místo
Gertrudin vír, řeka Metuje, mezi Novým Městem nad Metují a Peklem.
První záznam
Nejstarší dohledatelný písemný záznam této pověsti pochází z knihy Antonína Svobody – Nové Město nad Metují a jeho nejbližší okolí z roku 1887. Autor uvádí, že příběh literárně zpracoval také Stanislav Řehák-Kamenický ve sbírce Z rodného kraje.
Historické souvislosti
Hrad Výrov skutečně existoval a jeho historie sahá do 13. století. Samotný příběh o pádu paní Gertrudy do víru ale není historicky doloženou událostí. Jde o místní pověst, která vysvětluje původ názvu Gertrudin vír.
Zajímavosti
- Antonín Svoboda zmiňuje na Metuji také další víry, například Černý vír a Bělovin.
- Podle lidové tradice měl být Gertrudin vír velmi hluboký. Tvrzení, že „nemá dno“, patří k pověsti a není doložené.
- Zřícenina hradu Výrov dodnes stojí nad údolím Metuje.
Dochované prameny
- Antonín Svoboda – Nové Město nad Metují a jeho nejbližší okolí (1887).
- Stanislav Řehák-Kamenický – Z rodného kraje.